V srpnu 1991 se v Liberci – v atmosféře obav o společný stát – uskutečnil první ročník semináře věnovaného česko-slovenským vztahům. Ačkoliv to tehdy jeho organizátoři – konání iniciovalo Hnutí česko-slovenského porozumění a zorganizovali pracovníci nově vytvořené pedagogické fakulty v Liberci, Severočeského muzea a Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR – neočekávali, vznikla tím tradiční akce, která je minimálně svou dlouhodobou kontinuitou unikátní. Seminář jako místo pravidelných setkávání a odborných diskusí českých a slovenských historiků, pedagogů, archivářů, studentů a dalších zájemců o česko-slovenské dějiny, konaných tradičně v poslední srpnové dekádě přežil i rozpad česko-slovenské federace, jeho význam možná ještě stoupl. Cílem setkávání není pouze hledání příbuzného a pozitivního ve vzájemných vztazích, ale také zkoumání konfliktů, rozporů a odlišných pohledů. V tomto smyslu přispívají liberecké semináře k tomu, aby hlubší poznávání dějin pomáhalo zbavit Čechy a Slováky traumat z minulosti. O ocenění této role semináře svědčí skutečnost, že nad ním převzala odbornou záštitu Česko-slovenská komise historiků, ustavená v roce 1993. Vedle tradičního pořadatele semináře – Katedry historie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Technické univerzity v Liberci – se na jeho organizaci v posledních letech podílejí Vzdělávací nadace Jana Husa, díky jejíž podpoře se semináře může účastnit řada českých i slovenských učitelů, a Ústav pro studium totalitních režimů.